Tak vas zdravím při pátku.
Postěžoval si mi Janoš, že nerozumí temu co tu píšu a shodou okolností se mi dostal dneska do majlu útržek ostravského slovníka. Tak pro všecky co to něpobrali.
Bo se mě hafo lidi furt pta, co je to cyp, hajcman, buty a podobně, ukažu Vam, kaj je možne se fajně naučit ostravsky. Po absolvovani kursu byste měli byt schopni bez problemu přeložit aji take perly, jako přislovi "Čumiš jak ščur do ryny", "Vydupali haviřa, nedali mu haliřa" nebo "Zehni se vole, bo zje na dole"
Hlavni zasadou je, že ostravština nema dluhe samohlasky a už vubec ni suhlasky. Všechna slova se vyslovuji razně a kratce, bo na vic neni čas.
Specificke je použivani předložky "do". Ostravak nikdy neřekne „ jdu k holiči“ nebo „jdu k doktorovi“, ale vždy a jedině „idu do holiča“ či „ idu do doktora“. Zde je pravděpodobně patrny vliv angličtiny : „ go to the…( hell )“.
Velmi časta je debata, zda některa slova psat s tvrdym „y“ nebo měkym „i“. Sama ostravština, podobně jako život a robota obyvatel, kteři ji mluvi, je tvrda. Nazornym přikladem sporu je svar o podobu slova „cycek“. Nebo „cicek“? Po vyčerpavajici debatě autoři kursu došli k zavěru, že rozhodujici je velikost. Menši, do velikosti č. 3, jsou tvrdši, a tedy „y“. Velke – čisla 4 až 10 – jsou přirozeně měkči a tedy pišeme i vyslovujeme „i“. U slova „cyp – cip“ je to přesně naopak, hranici je velikost 12 centimetrů.
Zajimava je změna, ke ktere dochazi při tvorbě přidavnych jmen slovesnych. Třeba sloveso „pustit“ ma stejny tvar, jako ve spisovne češtině, ale „puštěny“ je na Ostravsku „pusceny“. Tohle sloveso je vůbec interesantni, bo se neřika „zapnout televizi“, ale „pustit televizu, pustit radyjo, pustit vodu…“
Ostravaci se oslovuji zasadně prvnim padem jednotneho čisla. “Ty, Jarek…“. Vyplyva z toho, že ostravština si vystači s pouhymi šesti pady. Přizvuk je zasadně na předposledni slabice, a tim bohužel vznikaji problemy se spravnym akcentem u slov jednoslabičnych, kdy se přizvuk přesouva vlastně na posledni slabiku předchazejiciho slova, ktere pak ma akcent na předposledni a posledni slabice najednou. Vyslovnost je v takovych připadech dost obtižna. Zvlaštnosti ve vyslovnosti je změna „v“ na „f“ : sfeter, fčela, sfička….
Unikatem, nemajicim v českych dialektech obdoby, je vyslovovani i psani pismene „ y“ po „ř“. V ostravske vyslovnosti se (viz vyše) měkke „i“ vyskytuje sporadicky ( bijok, ist, liščit ), a tak je logicke, že se vyslovuje i piše „břyla, křyvy, břydky“ apod.
Napsal: 13.03.2010-00:50
Diskuze je tady úplně volná, nemá to žádná pravidla ani pevné téma. Prostě sem budu smolit co mě napadne 
zítra strhávám nálepku hey z auta. smrt praze
, jsem rád že jsem byl spatřen a prohodily pár slov 
Taky se dělá u nás?
